Kefallonia - Vladislav Tomášek

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Kefallonia

Řecko

Kefallonia je největší z lónských ostrovů, říká se, že je to ostrov plný záhad.

Co se týče názvu ostrova, tak existuje několik výkladů. První z nich je podle tvaru ostrova z leteckého pohledu, má tvar hlavy chobotnice a protože hlava je řecky Kefalos je z tohoto slova odvozeno I jmého Kefallonia. Druhý výklad je mnohem jednodušší, Kefalos není pouze hlava, ale v určitém tvaru znamená I "hlavní" a protože je Kefallonia největším Iónským ostrovem a v minulosti bývala I jakýmsi centrem této oblasti je možné I toto vysvětlení. A poslední variantou je, že je ostrov pojmenován po králi Kefallovi, který zde kdysi vládl.

Leží mezi Levkádou  na severu a  Zákynthosem na jihu, v blízkosti Ithaky na východě. Krajina tohoto ostrova  všeobecné ztotožňovaného s legendárním ostrovem Samé (či Samos) z Homérovy Odyssei ( též názor W. Dórpfelda - viz stránka věnovaná Levkádě), se vyznačuje holými vápencovými horami (nejvyšší vrchol Enos dosahuje výšky 1628m.) s četnými jeskyněmi a úrodnými údolími s pestrou subtropickou vegetací. Nejdůležitějšími zdroji příjmů místních obyvatel jsou zemědělství (mj. pěstování vinné révy a olivovníků) a rozvíjející se cestovní ruch, ten zaznamenal asi největší rozmach po r.2000, kdy se zde natáčel americký film Mandolina kapitana Corellise s Nicolasem Cagem v hlavní roli, turisté chtějí poznat tento překrásný ostrov na kterém se točil tento válečný film.

Přestože v bájné Odyssei patří k ithackému království ještě ostrovy Samé a Dulichion, Odysseovi poddaní jsou nazýváni také Kefalléňany, souvislost se tedy zdá zřejmá.
Podobně jako na Koríu měl i zde v 6. a 5. století př. n. I. největší vliv Korinth. Až Tolmides roku  456 pr. n. I. připojil ostrov k Athénám. Tehdy existovaly na Ketallénit čtyři městské státy. Kranioi, Pale, Pronnoi a Samé (proto byla Thukydidem nazývána Tetrápolis).
S aiolským spolkem bojovali Kefalloňané na moři proti Filipovi V. Makedonskému (220-217 př.n l ) a také proii Římanům, kteří ostrov nakonec ovládli.
Od té doby Kefallonia sdílela osud ostatních lonských ostrovů (Eptanisia). Za zmínku zde snad stojí alespoň časové úseky benátské nadvlády (1483 - 1485 a 1500-1797); italsky se ostrov nazýval Cefallonia.

Hlavní město Argostoli  (10 000 obyv.) leží v hluboko zařezané zátoce Argostóli na jihozápadě ostrova. Kdysi vážené přístavní město bylo  v roce 1953 téměř zcela zničeno zemětřesením. Poté došlo k nové výstavbě.
V místním Archeologickém muzeu jsou vystaveny zajímavé nálezy z mykénského a římského období.

V severní části města, na konci poloostrova vybíhajícího do Argostólské zátoky, stojí proslulé mořské mlýny, částečně poškozené při zemětřesení roku 1953. Jejich hnací silou je proudící mořská voda přiváděná umělým žlabem, která se poté propadá trhlinami ve vápencových skalách hluboko do podzemí, aby znovu vystoupila na povrch u jeskyně Melissáni na východním pobřeží (tedy na opačné straně) ostrova. Šest kilomelrů jihovýchodně od Argostoli se nacházejí pozůstatky antického města Kranioi (Krane).

Asi 9 kilometrů jihovýchodně od Argostoli stojí u vsi Kástro, kdysi prosperujícího bývalého správního centra ostrova, pevnost Ágios Georgios (320 m n. m -krásná vyhlídka) ze 13. století. Jižně od úpatí pevnosti se rozkládá úrodná pahorkatina Livádo.
V Metaxádě kde  roku 1823 pobýval lord Byron se nacházejí tři mykénské skalní hrobky.
Klášter Ágios Andreas (17. stoleli} je pozoruhodný hlavně díky krásným freskám [12. století)  a ikonám. V jeho blízkosti zřejmé leželo antické město Kefallénia.
 Přibližně 25 kilometrů severovýchodně od Argostoli leží staré město Sami [1200 obyv.) s nejdůležitějším přístavem ostrova.
Původní starověké město Samé, kvetoucí  zvláště  v  době  diadochů  (nástupců  Alexandra  Velikého  po  rozpadu  jeho  říše  v roce 301 př.n.l). kdy bylo správním střediskem ostrova, leželo jižně od dnešní zástavby na svahu pahorku s dvěma vrcholy (zachované zbytky hradeb, římská vila z 2. století).
V  okolí Sami doporučuji návštěvu krápníkové jeskyně Drogaráti (jihozápadně) a podzemního jezera Melissani (severozápadně).

Severně od zátoky Sami, na poloostrově Erissos. leží u vsi Agía Ifimía (antická Eufemia; jachetní přístav) zbytky siarovékého opevnění a nedaleko oblíbeného letoviska Assos s přístavem zřícenina benátského hradu (z roku 1595) s nádherným výhledem.

V nejzazším severovýchodním výběžku poloostrova Erissos leží malebný přístav Fiskárdo (ve starověku Panormos), pojmenovaný podle normanského vévody Roberta Guiscarda, který zde roku 1085 zemřel na svém posledním tažení při epidemii moru. Překrásné staré místní domy jsou zčásti upraveny jako ubytovací zařízení, přesto si ale toto městečko zachovává atmosféru z dávných dob minulých, krásné domky s pestrobarevnými fasádami, balkóny zaplavené různobarevnými květinami, většina  těchto domků  byla postavena v 17.století. A díky tomu, že při silném zemětřesení v roce 1953, kdy byly Iónské ostrovy téměř srovnány se zemí,z ůstal poloostrov Erissos téměř nedotčený,jsou tyto stavby opravdu původní.

Severozápadně od Argostoli, na druhé straně zátoky, leží na poloostrově Palikí přístav Lixuri (6000 obyv; trajektové spojení s Argostoli). Severně odtud byly odkryty skrovné zbytky antického města Pale.

Poblíž severovýchodního pobřeží Kefallonie, v průlivu mezi ostrovem a sousední  Ithakou, v takzvaném kanálu ithackém, leží malý ostrůvek Daskalió, údajné antický Asteris (Odysseia XVI,  verš 365). Podle výzkumu W.Dörpfelda je však antickým ostrůvkem Asteris ostrov poblíž Levkády jménem Arkudi.




 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky